Noli me tangere. Ale proč vlastně?

Za okny šedobílé šero zimního odpoledne, přesně ten okamžik, kdy zavzpomínat na uplynulé a vzhlížet k novému létu. Slunečné dny, kterých jsme si v minulém roce docela užili, patří na květnatých loukách, výslunných stráních, náspech, a v minulosti i na nenávratně ztracených polních mezích mimo jiného zajímavého hmyzu i atraktivním vřetenuškám (Zygaenidae).

Vřetenuška čičorečkováIng. Jiří Franc

Těžkopádný let zavalitých motýlků v provoněném, tetelivém vzduchu nevysoko nad rozkvetlou vegetací pro mne nepřestává být jedním ze symbolů prázdninových měsíců.

Vřetenušky patří navzdory své denní aktivitě z hlediska systematiky k nočním motýlům. Webový klíč projektu Mapování motýlů České republiky uvádí 15 druhů, tedy asi čtvrtinu evropského a 1,5 % z celosvětového druhového bohatství této čeledi. Z hlediska tělesných tvarů tvoří naše vřetenušky jednolitou skupinu. Zajímavou odchylkou od obvyklého tvaru a velikosti předního a zadního páru křídel představují zástupci tropických vřetenušek z podčeledi Himantopterinae – např. indonéský Himantopterus fuscinervis, jehož housenka se vyvíjí v termitištích.

Pokud jsou tito nevelcí motýlci morfologicky uniformní, s jejich vybarvením se to má úplně jinak. I v rámci jednoho druhu existují barevné odchylky vyznačující se spojováním zpravidla oddělených skvrn – tzv. konfluentní formy, změnou převažujícího červeného zbarvení na žluté či výskytem předních křídel zcela beze skvrn. Zbarvení vřetenušek obecně signalizuje především pro ptáky výstrahu. Ale proč?

I když vřetenušky nejsou bravurními letci, kupodivu to pro ně nepředstavuje výraznou nevýhodu v boji o přežití. Mají totiž k dispozici zvláštní mechanismus pasivní obrany před predátory – jednoduše jim vůbec nechutnají. Pod pokožkou housenek i dospělců jsou ukryty nádržky, které ústí póry na povrch těla. V nich vědci nalezli dva druhy tzv. kyanogenních glykosidů – látek, které přijímá housenka při konzumaci hostitelských rostlin např. z čeledi bobovitých (štírovník, čičorka, vičenec). Teprve při rozkladu určitým enzymem či kyselinou se ze sloučeniny uvolní toxický kyanovodík. Podobným způsobem se chrání i další skupiny motýlů, namátkou otakárci nebo někteří bělásci.

Kdekoliv se při toulkách přírodou s vřetenuškami (nebo blízce příbuznými zelenáčky) setkáte, vězte, že žijí v uzavřených populacích, jejichž prosperita stojí a padá s existencí konkrétního stanoviště. Stanoviště třeba nevelkého, ale vždy zasluhujícího ochrany.